Výběr správné hračky není jen o barvách a funkcích. Je to o pochopení dětské duše. Přečtěte si fascinující rozhovor s psycholožkou Lucií Novotnou o tom, jak hračky formují mozek našich dětí a proč méně je někdy více.
12.1.2026

Pro nás dospělé je hra často synonymem pro odpočinek nebo volnočasovou aktivitu. Pro dítě je však hra prací, učením a způsobem, jakým poznává svět i samo sebe. Každý rodič to zná – pokojíček přetéká hračkami, a přesto si dítě nakonec hraje s vařečkou nebo prázdnou krabicí. Kde se stala chyba? A jak můžeme jako rodiče podpořit přirozený rozvoj svých dětí skrze správný výběr podnětů?
Pozvali jsme si k rozhovoru odbornici na psychologii spotřebitele a zákaznickou zkušenost, Mgr. Lucii Novotnou, aby nám pomohla nahlédnout pod pokličku dětského vnímání a poradila, jak se v dnešní nepřeberné nabídce hraček neztratit.
Lucie, často se říká, že dnešní děti mají „všechno“. Přesto se zdá, že se nudí častěji než generace před nimi. Čím to je z pohledu psychologie?
„To je skvělá otázka na úvod. Problémem moderní doby není nedostatek, ale paradoxně nadbytek. V psychologii tomu říkáme rozhodovací paralýza nebo přesycení podněty. Když má dítě před sebou padesát barevných, hlučných a blikajících hraček, jeho mozek neví, na co se soustředit dříve. Výsledkem je roztěkanost a neschopnost u jedné aktivity setrvat,“ vysvětluje Mgr. Lucie Novotná.
Podle Lucie je klíčem k hluboké hře takzvaná 'otevřenost' hračky. „Čím méně toho hračka dělá sama, tím více toho musí udělat dítě. Pokud panenka jen mluví tři věty, dítě se brzy vyčerpá v možnostech interakce. Pokud je to ale jednoduchá figurka, může být vteřinu princeznou, vteřinu lékařkou a vteřinu kosmonautkou. To je základ kreativního myšlení.“
Když vejdeme do hračkářství nebo prohlížíme e-shop, co by mělo být naším hlavním kritériem?
„Doporučuji rodičům sledovat tři základní pilíře: bezpečnost, kvalitu materiálu a pedagogický potenciál. Ale nejdůležitější je položit si otázku: Co s touto věcí bude moje dítě dělat? Pokud je odpověď pouze 'bude se na to dívat' nebo 'bude mačkat jedno tlačítko', pravděpodobně to není investice, která by dlouhodobě rozvíjela jeho schopnosti,“ říká Mgr. Lucie Novotná.
Lucie dále zdůrazňuje, že hračky by měly odpovídat aktuální vývojové fázi dítěte, ale zároveň nabízet mírnou výzvu. „Hračka, která je příliš jednoduchá, nudí. Ta, která je příliš složitá, frustruje. Ideální je najít ten sladký bod uprostřed, kterému v psychologii říkáme zóna nejbližšího vývoje.“
Každý věk vyžaduje jiný přístup. Lucie nám pomohla sestavit stručný přehled toho, co se děje v dětské hlavičce v různých etapách života.
V tomto věku je svět jedna velká laboratoř. Děti se učí skrze hmat, zrak, sluch a bohužel pro rodiče i chuť.
„U nejmenších dětí hledejte hračky s různými texturami. Dřevo, látka, silikon – každý materiál dává mozku jinou informaci. Velmi důležité jsou v tomto věku také hračky podporující hrubou motoriku, jako jsou různé balanční prvky nebo pomůcky pro první krůčky,“ radí Mgr. Lucie Novotná.
Toto je období, kdy se rozvíjí symbolické myšlení. Kostka už není jen kostkou, ale může být telefonem nebo kouskem sýra.
„V předškolním věku jsou neocenitelné stavebnice a didaktické hry, které učí děti spolupracovat a řešit problémy. Také se začíná projevovat potřeba napodobovat dospělé. Kuchyňky, dílny nebo lékařské kufříky nejsou jen o hře na 'něco', jsou o tréninku sociálních dovedností a empatie,“ vysvětluje expertka.
Školáci už potřebují strukturu. Začínají je bavit společenské hry s jasnými pravidly, kde se učí vyhrávat, ale i prohrávat.
„Zde nastupuje čas pro složitější konstrukční sady, vědecké experimenty a hry rozvíjející logické myšlení a jemnou motoriku. Dítě už chce vidět výsledek své práce – postavený model, vyřešený hlavolam,“ doplňuje Mgr. Lucie Novotná.
Jedním z největších témat moderní výchovy je digitální přesycení. Lucie Novotná varuje před hračkami, které nahrazují aktivní zapojení dítěte pasivní konzumací zvuků a světel.
„Mozek dítěte je jako houba. Pokud ho neustále bombardujeme umělými podněty z tabletů nebo mluvících plastových hraček, jeho práh citlivosti se zvyšuje. Obyčejná knížka nebo dřevěná stavebnice mu pak připadají nudné, protože mu nedávají ten okamžitý dopaminový zásah,“ varuje Mgr. Lucie Novotná.
Co tedy doporučujete rodičům, kteří chtějí pokojíček 'detoxikovat'?
„Zkuste rotaci hraček. Nechte dítěti k dispozici jen několik kousků a zbytek schovejte do krabic mimo dohled. Po měsíci hračky vyměňte. Uvidíte tu radost, jako by dostalo úplně nové dárky. Dítě se díky tomu dokáže na hračku lépe soustředit a prozkoumat všechny její možnosti.“
Častou otázkou rodičů je, jak moc se mají do hry zapojovat. Máme být animátory, nebo jen tichými pozorovateli?
„Nejlepší je role průvodce,“ říká Lucie. „Dítě potřebuje vědět, že jste nablízku, že sdílíte jeho nadšení, když se mu něco povede. Ale nechte iniciativu na něm. Pokud mu budeme neustále říkat, jak má co stavět, bereme mu radost z objevování. Stačí se občas zeptat: 'Týjo, co to stavíš?' nebo 'Můžu ti s něčím pomoct?'. Respektujte jeho svět.“
Na závěr našeho rozhovoru nám Mgr. Lucie Novotná poskytla několik praktických tipů pro nákup:
Výběr hraček je zodpovědný úkol, ale nemusí to být věda. Stačí se na chvíli zastavit a podívat se na svět očima našich dětí. Smysluplná hračka není ta nejdražší ani nejhlučnější, ale ta, která v dítěti probudí zvědavost a chuť tvořit.
Jak říká Mgr. Lucie Novotná: „Hračka by měla být z 10 % hračkou a z 90 % dítětem. To dítě jí vdechuje život svou fantazií. My dospělí jim k tomu jen musíme vytvořit ten správný prostor a dát jim do rukou ty správné nástroje.“
Věříme, že vám tento pohled do psychologie dětské hry pomůže při příštím nákupu a přinese do vašich domovů více radosti a soustředěného objevování. Pokud si stále nejste jisti, neváhejte se inspirovat v naší nabídce vzdělávacích pomůcek a hraček, které vybíráme s důrazem na kvalitu a rozvoj dětského potenciálu.